Smilova ulice čp. 307, Pardubice
Procházíme-li Smilovou ulicí v Pardubicích v úseku od Plzeňské restaurace k sídlišti Karlovina, po pravé straně ulice nás zaujme historizující dům čp. 307, jenž má ve štítech figurální výjevy dvou významných postav z historie Pardubic. Lipanského vítěze Diviše Bořka z Miletínka a majitele pardubického panství Viléma z Pernštejna, jak je podle kartonů Mikoláše Alše z roku 1897 pojednali architekt B.Dvořák a prof. O.Homoláč. Tyto výjevy byly za komunistického režimu zcela zdevastovány neodborným restaurováním a vlivy počasí. Teprve současný majitel objektu Ing. Pavel Pelikán je nechal podle původních předloh znovu vytvořit akademickým malířem Františkem Zálabským.
Dům má velmi zajímavou historii a osudy. Jeho staviteli a prvními majiteli byli od 10.října 1882 Josef a Anna Ježkovi (podle kupní smlouvy z 20.9.1882). Ty vystřídali 24.srpna 1897 notář JUDr. Josef Štolba (8.5.1846 – 12.5.1930), rodák z Hradce Králové s manželkou Hedvikou, rozenou Čerýchovou (podle trhové smlouvy z 21.8.1897). Jak známo, pan notář Štolba upoutával Pardubice nejen svým marciálním zjevem s dlouhým pěstěným plnovousem, ale stal se celou svou osobností velkým přínosem pro kulturní i politický život města. Podle vzpomínky JUDr. Václava Hrbka, bývalého omladináře, napsané ke Štolbovu úmrtí roku 1930 pro pardubické noviny „Východ“ pan doktor Štolba byl elegán, jenž k sobě dokázal připoutávat lidi a těšil se ve městě velké oblibě. Zasedal několik let i v obecním zastupitelstvu. „Jím přišel do Pardubic intelektuál vysokého stylu a světového rozhledu, spisovatel, přinášející si zaručenou pověst zkušeného divadelníka“, píše dr. Hrbek. Zasáhl rukou zkušeného organizátora do ochotnického dění v Pardubicích, kde získal řadu schopných pomocníků v Antonii Štěpánkové-Goldsteinové, manželech Cerekvických, baronu Arturu Krausovi, knihkupci Liebichovi a dalších. Štolba byl 20let předsedou Ochotnického spolku, v němž podporoval hlavně domácí tvorbu. Sám napsal řadu realistických veseloher, například „Vodní družstvo“ (1887), „Maloměští diplomaté“ (1888), „Na letním bytě“ (1898) atd. Hrdiny jeho her „byli měšťánkové, úředníci, zbohatlíci, sedláci, maloměstské paničky, kteří brali život, jak se jim podával, ale Štolba je předváděl v takových situacích, že zajímali, bavili a poutali“ (V.Hrbek). Byl také autorem operního libreta „Tvrdé palice“ pro A.Dvořáka. Vzkřísil k novému životu Spolek pro zřízení divadelního domu v Pardubicích a jako jeho předseda se zasloužil o to, že spolek odevzdal své jmění městu a město divadlo postavilo samo. Jedním z jeho nejšťastnějších dnů jistě byl 11.prosinec 1909, kdy jeho aktovkou „1744“ o pruské okupaci Pardubic bylo pardubické divadlo slavnostně otevřeno. Když Štolbovi přišli do Pardubic z Nechanic, jejich dům ve Smilově ulici se stal „ohniskem všeho duchovného života pardubického“, jak uvádí V.Hrbek. Štolba byl původně vychovatel ve šlechtických rodinách Kouniců a Desfours-Walderode, s nimiž podnikl několik zahraničních cest, o nichž napsal potom cestopisy (Skandinávie, USA, Mexiko, polární končiny). V pražských kulturních kruzích měl mnoho známých. Štolbovi tak uvítali ve svém pardubickém domě m.j. J.Vrchlického, M.Alše, L.Stroupežnického, herce J.Šmahu a E.Vojana, manžele H. a J.Kvapilovy, J.Zeyera, A.Chittussiho aj. Ve Štolbově knize „Z mých pamětí“ (Praha 1906) jsou zajímavé zmínky o starých Pardubicích počátku 20.století. Štolba byl prvním intendantem Městského divadla v Pardubicích a předsedou výkonného výboru Východočeské výstavy 1903 konané na Olšinkách. Jeho paní Hedvika zpívala v pěveckém sboru „Ludmila“ a pracovala ve výboru pro řízení pardubické opatrovny. Štolbovi žili v Pardubicích do roku 1911, kdy odešli do Prahy (divadlo Na Hradbách, Vinohradské divadlo). Když JUDr. Josef Štolba 12.května 1930 zemřel, napsal do Lidových novin jeho nekrolog s názvem „Dědeček divadelník“ K.Čapek.
DĚDEČEK DIVADELNÍK
Už těžko, velmi těžko vystoupil na ty dva nebo tři schůdky, vedoucí na jeviště, když se před několika lety posledně děkoval za potlesk svého uznalého obecenstva; ale v jeho pokloně byl ještě důstojný šarm starého divadelníka, který se rád a dobromyslně sklání před svým publikem a jeho vkusem. Nebylo na Vinohradech premiéry, aby Štolbova běloučká, stařecky pěkná hlava nevyhlížela z levé lóže; a nebylo autora, kterému by rád netleskal vlídnýma rukama dědečka a nekýval mu povzbudivě na jevišti. Miloval divadlo neomrzelou a pozornou láskou milence, jací se dnes nerodí: beze stínu hořkosti, tiše a věrně, jaksi potěšeně, že mu ještě kolem hlavy šumí divné a vzrušující opojení divadla, i když ty úspěchy nebo nezdary nesla jiná generace divadelníků. „Panu notáři se to líbí,“ říkalo se vždy mezi domácím lidem divadla; ale pan notář našel po každé nějaké vlídné slovo; nepřicházel soudit, nýbrž polaskat divadlo, herce, publikum, šum hlediště, potlesk a rychle vadnoucí vavříny toho horečného a zářivého života na prknech. Jeho dílo bylo již dávno uzavřeno a dopsána poslední tečka; ale člověk, jenž odchází, nechá mezi lidmi bolestnou mezeru.
12.října 1912 se pak stali majiteli domu MUDr. Jaromír Kučera a Berta Slávová, rozená Povolná (smlouva z 23.10. t.r.), od roku 1919 manželé (oddací list z 15.9.1919). MUDr. Kučera byl praktickým lékařem Okresní nemocenské pojišťovny v Pardubicích. Narodil se 5.dubna 1868 v Pardubicích v rodině posledního ředitele Hlavní školy v Pardubicích Matěje Kučery (1823-93), v letech 1867-91 ředitele chlapecké školy a Terezie Hrdličkové (1831-1912). Stál u zrodu Aviatického družstva v Pardubicích, jehož zakládajícím členem byl Artur baron Kraus. Členem Aviatického družstva byl dr. Kučera až do své rezignace 30.října 1911. Bývá uváděn i jako „ředitel letů“ prvního českého aviatika ing. Jana Kašpara, pravděpodobně zajišťoval lety po stránce organizační, ale i zdravotní. Jeho paní Berta (nar. 3.6.1874 v Třebíči, zemřela 1965) ráda vzpomínala na ing. Kašpara a počátky české aviatiky v Pardubicích. V období první republiky se stali Kučerovi členy i sponzory Národní obce fašistické v Pardubicích a mnohokrát hostili ve svém domě v tzv. bílém pokoji (podle sdělení dnešního majitele ing. P.Pelikána v přízemí domu vlevo od vchodu) jejího vůdce generála ruských legií a hrdinu od Zborova Rudolfa Gajdu (1892-1948). Ve 30.letech poskytli Kučerovi ve svém domě prostor i kancelář NOF vedenou pardubickým soudcem JUDr. Vojtěchem Vážným. V květnu 1932 proto byla v domě uskutečněna policejním radou Preiningerem domovní prohlídka, při níž byla nalezena dokumentace a úřední agenda místní NOF. Manželé Kučerovi byli podrobeni policejním výslechům. MUDr. Kučera později podporoval Národní ligu J.Stříbrného. Zemřel roku 1947, jeho paní teprve roku 1965. Jsou pohřbeni v rodinné hrobce z roku 1928 u ohradní zdi nové části Městských hřbitovů v Pardubicích, vedle hrobu pardubického starosty JUDr. J.Frýby.
V roce 1947 byla polovina domu prodána paní Anně Pravcové. V těsně předlistopadovém období byl dům majetkem Továrny mlýnských strojů (TMS).
Roku 1992 dům koupil jeho dnešní majitel p. ing. Pavel Pelikán, a s manželkou se pustili do jeho opravy. Majitelé, nejen dům citlivě s ohledem na jeho historickou hodnotu zrenovovali, ale udržují i jeho krásnou zahradu se dvěma stříbrnými smrky. Zde je možno posedět s přáteli za pěkného počasí, v zimě či za špatného počasí lze příjemně relaxovat v suterénu upraveném jako vinný sklípek. Dům žije mnoha aktivitami, firemními i společenskými a jen málokdo z obyvatel Pardubic dnes zná jeho pohnuté osudy. Jeho původní majitelé by však jistě měli radost…